Nepotopitelný Sam - Unsinkable Sam

Černobílý kocour jménem Oskar patřil neznámému námořníkovi z posádky lodi Bismarck. Byl na palubě, když loď vyplula na svou jedinou operaci - cvičení na Rýnu, a také při potopení lodi 27. května 1941. Z jeho posádky čítající 2 200 mužů se zachránilo pouhých 115... a jeden kocour. Podařilo se mu zachytit plovoucího kusu dřeva a na palubu ho vytáhli námořníci britské lodi HMS Cossack.

Nevěděli, jaké bylo jeho předchozí jméno, tak ho pojmenovali Sam.

Na Cossacku strávil Sam několik měsíců, ale shodou nešťastných náhod byl i on potopen 24. října 1941 německou ponorkou U-563.
Toho dne zemřelo 159 námořníků, ale Sam opět přežil. Poté byl tou dobou již přezdívaný Nepotopitelný Sam ''převelen'' na palubu lodi Ark Royal - ironií osudu na loď, která velkou měrou přispěla k potopení Bismarcku.

Bohužel i Ark Royal dostala 14. listopadu 1941 smrtelný zásah torpédem z ponorky U-81. Loď se potápěla velmi pomalu a skoro všechny členy posádky se podařilo zachránit. Sama nalezla posádka záchranného člunu, jak se drží dřevěné desky "nezraněný, ale velmi rozhněvaný".

Royal Navy nehodlala dále riskovat Samův život. Získal domov u guvernéra Gibraltaru a poté v námořnickém domě v Belfastu, kde prožil zbytek války. Zemřel v roce 1955.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Black and white cat named Oscar belonged to the unknown sailor from the crew of Bismarck. He was on board when the ship set sail on it's single operation - exercise on the Rhine, and also on board when the ship was sinking on May 27, 1941. From the number of 2.200 men were saved only 115... and one cat. He managed to capture a piece of floating wood and was saved by sailors of the British ship HMS Cossack.
They didn't know what was it's previous name, and called him Sam.

Sam spent several months on the board of Cossack, but the coincidence of unfortunate accidents Cossack was sunk also in October 24, 1941 by German submarine U-563.
That day, 159 sailors died, but Sam survived again. Then was (already nicknamed) Unsinkable Sam '' transferred '' to board of the Ark Royal - ironically on the ship, which largely contributed to the sink of the Bismarck.

Unfortunately the Ark Royal received in November 14, 1941 deadly hit by a torpedo from U-81. The ship was sinking very slowly and almost all the crew members were rescued. Sam was found by a lifeboat crew, as he was holding a piece of wood "unharmed but very angry."

The Royal Navy didn't want to risk Sam's life again so he got a new home in the governor's home at Gibraltar and then in the Navy house in Belfast, where he spent the rest of the war. He died in 1955.

(Ann)

Read More [...]

Posted in Other animals in war

Příběh válečného koně ''Dědka'' - The story of war horse ''Old Man''

"Psal se rok 1945. 
Začátkem května se přes Vysočinu přehnala ustupující německá armáda v počtu přesahující cca 500.000 vojáků. 
Za ní se přihnala červená- rudá armáda. 
Ta už nebyla tak vybavena auty a náklaďáky jako ta německá a používala tisíce koní.
Z Ruska je to docela kus cesty a tak ruští vojáci při postupu na západ kradli koně kde se dalo.
Na vysočině v jedné vesnici kde žil i táta mého strejdy vedla velká ústupová cesta.
Po příchodu rudé armády se jedna jednotka usídlila na pár dní nedaleko od vsi, kam se každý den vydávali pro proviant.
Strejda má statek hned na začátku vesnice, a jednoho dne po ránu se rusové zastavili na jeho statku i s dobře stavěným koněm a nabídkou že mu ho vymění za 25 vajec.
Tak nabídka to byla lákavá, a i když vejce se musely dávat na dodávky stejně jako vše co se doma nebo na poli vypěstovalo, táta strejdy souhlasil a donesl našetřených 25 vajec a za koně je vyměnil. Pak koně odvedl do stáje.
No říkal si že to asi nabude tak jednoduchá výměna, protože vojáci jednoho dne odjedou a koně budou potřebovat. Domluvil se tedy se sousedem a koně u něj ukryl.

Téhož dne večer co koně vyměnil se pěšky přihnal ruský voják se samopalem na prsou a chtěl koně vydat!
Sedlák mu řekl že koně už jsi odvedli jiní rusové. Toto vysvětlení však tomuto vojákovi vůbec nestačilo a začal mířit špaginem na sedláka a koně nadále požadoval.
I když sedlák stále vysvětloval že koně nemá, modlil se aby kůň u souseda nezařehtal, to by byl určitě jeho konec a rusák by ho střelil. Po delším dohadování odešel voják s nepořízenou.
Jak se pak ukázalo, kůň byl velmi klidný a hodný a hlavně měl plné jesle sena tak byl spokojený. Kdo ví, co na ruském tažení zažil a kolik nachodil kilometrů než došel sem na vysočinu.
Když rudá armáda odtáhla, daroval sedlák koně už pojmenovaného Dědek, mému dědovi na náš statek. Jak se ukázalo Dědek byl velmi hodný a nechal si vše líbit i od malých dětí a nikdy nikomu nic neudělal.
U nás na statku byl asi 10 let do roku 1955.

Na foto je můj děda, kůň Dědek a na něm je můj táta se sestrou v roce 1953."
Autor: Václav Wasserbauer


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Something about 500,000 soldiers of retreating German Army went through the Bohemian-Moravian Highlands in the early May 1945.
The Red Army came after them.
They weren't so equipped by cars and trucks as the German Army and had thousands of horses.
From Russia it is quite a long way, and Russian soldiers steal horses where they could on their way to the West.
In one village in the Bohemian-Moravian Highlands where lived dad of my uncle led a big path of retreat.
After the arrival of the Red Army one unit settled for a few days not so far from the village where Russian soldiers came daily for rations.
My uncle had a farm at the beginning of the village, and one day, in the morning the Russians stopped at his farmhouse with a well-built horse and offering it to him to exchange the horse for 25 eggs.
So the offer was tempting, and although the eggs had to pay for supplies as well as everything that was at home or in the field was grown, dad of my uncle agreed and brought 25 eggs and the horse was traded. Then he led the horse to the stables.
Well, he thought it was probably such a simple exchange, but the soldiers will leave someday, and they will need that horse. So he colluded with the neighbor and hid the horse in his stable.

That same evening, the horse were traded a Russian soldier came on foot with a machine gun on his chest and wanted the horse back!
Farmer told him that another Red Army soldiers led the horse away. This explanation wasn´t enough for this soldier and he began targeting his Spagin to the farmer.
Farmer explained that he hadn´t the horse and prayed that horse would be quiet by a neighbor, it would be certainly it´s end and a Russian would have shot him. After prolonged haggling soldier went away with anything.
The horse was very calm because he had a lot of hay in the stable. Who knows what the horse experienced at the Russian campaign, how many kilometers he reached before he came here to the Bohemian-Moravian Highlands.
When the Red Army was gone, farmer gave the horse named Old Man to my grandfather to our farm. Old Man was very nice and calm and loved even small children and has never done anything to anyone.
He was with us on the farm about 10 years until his death in 1955.

In this photo there are my grandfather, horse Old Man and on his back is my dad and his sister in 1953. "

Author: Václav Wasserbauer

(Ann)

Read More [...]

Posted in War Horses

Neporažený Nearco - Unbeaten Nearco

Frederico Tasio zakoupil v roce 1915 na newmarketské dražbě nevýraznou klisnu Catnip. Stála ho mnohem méně než obvykle za koně platil, ale on měl na koně čich. Viděl v ní potenciál po její americké matce Sibole, která vyhrála v One Thousand Guineas. Tato koupě se později ukázala jako osudová. Catnip Tasiovi dala klisny, které vyhrály na jednatřicet dostihů a jedna z nich Nogara poté v chovu překonala i svou matku Catnip a dala spoustu vynikajících plemeníků, mezi nimi i Nearca.

Nearco se narodil 14. ledna 1935. Svoji dostihovou kariéru začal na třech menších dostizích, které s přehledem vyhrál. Když to dotáhl v nepřetržité šňůře vyhraných dostihů až na nejvyšší cenu z Derby Italiano, Tasio se rozhodl, že s Nearcem odcestuje do Paříže na proslulou Grand Prix. Dráha Grand Prix měří tři kilometry a nikdo nevěřil, že by mohl Nearco vyhrát. Vytvořil si ale v poslední rovince závodu takový náskok, který už nikdo nedokázal dotáhnout a podařilo se mu s přehledem zvítězit.

Politická situace v Itálii se stávala v roce 1938 čím dál více nebezpečnější a Tasio se rozhodl Nearca prodat za rekordních 60 000 liber (dnešních 3,5 milionů liber) do Anglie, zpátky ke kořenům do Newmarketu Martinu Bensonovi. Tam mu postavili speciální kryt, z obavy před bombovým útokem. V anglickém chovu zaznamenal takový úspěch, že je dnes všeobecně považován za nejdůležitějšího světového plemeníka 20. století.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Frederico Tasio bought featureless mare Catnip at the Newmarket auction in1915. He paid a lot less than usual, but he had a sense of smell to good horses. He saw her potential because her american mother Sibola won the One Thousand Guineas. This purchase was later proved lucky. Catnip gave mares, which won for thirtyone races and one of them Nogara gave many excellent stallions, among them was Nearco.

Nearco was born on January 14, 1935. His racing career started in three smaller races, which clearly won. When he won a continuous string of races and then he won the highest price of the Derby Italiano, Tasio decided to travel with Nearco to Paris to the famous Grand Prix. Track of the Grand Prix measuring three kilometers and nobody believed that Nearco could win but he created edge in the last race straight such that no one could follow him and he managed to win easily.

The political situation in Italy became increasingly dangerous in 1938 and Tasio decided to sold Nearco for a record 60,000 pounds (today 3.5 million pounds) to England, back to the roots to Newmarket. There they built for him a special bomb shelter because of a fear from air raids. He was very succesfull in the English breeding programme of Thoroughbreds that he is now widely regarded as the world's most important stallion of the 20th century.

(Ann)

Read More [...]

Posted in War Horses